Tento příspěvek bohužel neobsahuje žádný názor na koronavirus ani nic o rouškách.
Doufám, že se takové ještě smí vůbec psát. Třeba někomu přijde vhod přečíst si pro změnu něco z úplně jiného soudku.
Já vám chci totiž povědět o vesnici nebo možná spíš městečku jménem Hallstatt.
Hallstatt leží v Horním Rakousku, u stejnojmenného jezera a má necelých tisíc obyvatel. Celá oblast i s romantickou vesnicí byla v roce 1996 organizací UNESCO přičleněna ke Světovému dědictví, díky čemuž ji začali pomalu objevovat turisté. Asi stovka návštěvníků denně, kteří se chtěli projít kolem jezera, nikomu až tak nevadila.
V roce 2009 se v Hallstattu ubytovala skupina Číňanů, kteří každý den vyráželi do vesnice a pečlivě si ji fotili a dokumentovali. A protože v Hallstattu bydleli skoro rok, seznámili se s několika místními. Jeden z Číňanů k pobavení celé hospody prohlásil, že jsou ve vesnici proto, že mají úkol ji pečlivě zdokumentovat a zakreslit, protože v Číně se bude stavět přesná kopie Hallstattu. Jak ale asi tušíte, ukázalo se, že ač to v danou chvílí znělo jakkoliv bizarně, až tak k smíchu to nebylo.
Mají rozkreslená balkonová prkna, štíty domů, okenice, dlažbu ulic a náměstí, pomníky, prostě všechno. Jejich dokumentace je podrobnější, než jsem doposud viděla v muzeu, vylíčila tehdy vedoucí hotelu U zeleného stromu Monika Wengerová, která výsledky práce čínských architektonických špionů, jak jim říkala, sama viděla.
V roce 2012 se tak v Číně opravdu otevřela kopie téhle rakouské vesnice. Čínský Hallstatt u jihočínského Chuej-čou v provincii Kuang-tung měl být developerským projektem, určeným pro zámožné Číňany.
Stalo se ale něco, s čím moc nikdo nepočítal. Hallstatt se stal v Číně neskutečně populární a cestovní kanceláře začaly pořádat zájezdy do pravého Hallstatu v Rakousku. Vesnici tak zaplavilo 7 000 návštěvníků denně! A to byla pro místní katastrofa. Většina turistů byla totiž jednodenních, což znamená, že se městečkem vždycky jen prohnali, vyfotili se, koupili si maximálně kafe a zase odjeli. Zůstávalo po nich ale neskutečné množství odpadků a ani kanalizace města nebyla na takový příval lidí dělaná.
Do vesnice i z ní se nedalo dostat, každý den se tam tvořily neskutečné kolony. Místní si nakonec zřídili přívoz a chvíli parkovali svá auta na druhé straně jezera. Někteří museli údajně vyhledat i psychologickou pomoc. Jeden pán například vykládal nákup z auta a nechal si otevřené dveře od domu, když šel z auta s nákupem, měl dům plný asijských turistů, kteří viděli otevřené dveře a mysleli si, že se jedná o muzeum, respektive nějaký ukázkový dům a prostě si ho procházeli.
Představte si, že se vrátíte domů s nákupem a máte v kuchyni, ložnici, koupelně, zkrátka všude cizí lidi, co si fotí vaše věci.
Každopádně tím příběh nekončí.
Po naléhání starosty Hallstattu, který mimo jiné prohlásil, že frustrace mezi místními obyvateli je opravdu velká a vláda by měla vesnici umožnit podniknout kroky k omezení turismu na třetinu, se Rakousko rozhodlo vesnici pomoc. Zainvestovalo velké peníze do záchytných parkovišť pro autobusy, kterých dorazilo do Hallstattu na 20 tisíc ročně. Pomohla vybudovat muzeum a zavedla několik dalších opatření, například propustky k vjezdu do vesnice.
Když se po několika letech zdála situace jakž takž zvládnutá, příval turistů se sice nezastavil, ale Hallstatt se nějak přizpůsobil, objevila se před dvěma lety zpráva, kterou zveřejnil Independent, že prý vesnička svým vzhledem inspirovala podobu království Arendelle z populární disneyovky Frozen (Ledové království).
Spustil se tak nový boom a Hallstatt se stal doslova virální záležitostí. Kromě turistů z Asie, přibyli rodiny s dětmi, protože každý chtěl vidět, odkud je Frozen.
Počet návštěvníků se tak zvedl na neuvěřitelných 10 000 denně. Potýkáme se z nejvíce devastujícím druhem turistiky. Lidé vystoupí z autobusu, ve velkých skupinách proběhnou město a pak zase pokračují v jízdě, stěžoval si v rakouské televizi ORF starosta Alexander Scheutz.
Armády turistů ve snaze získat co nejlepší selfie, vstupují na soukromé zahrady nebo létají nad vesničkou drony. Mnozí obyvatelé si prý začali připadat, jako najatí statisté v muzeu pod širým nebem.
Selfie mánie neunikla ani influencerům a různým travel bloggerům. Nejvíce ceněná byla selfie z jednoho konkrétního místa, kdy je za vámi vidět jezero, kostel jako dominanta Hallstattu a město jako takové. Na tohle vysněné místo pro selfie byli někteří ochotní stát až čtyřhodinovou frontu!
Na jaře přišel koronavirus, zdálo by se, že Hallstatt se vylidnil, ale kdepak. Začali ho okupovat rakouští turisté. Ano, místní. Ti kteří chtěli město taky navštívit, ale mezi davy turistů se jim nikdy nechtělo. Je to něco podobného, jako náš Český Krumlov. Přes léto navštívilo vesnici dost Němců a také Italů, všichni to mají celkem blízko.
A potom přišel podzim. Hallstatt se vylidnil. Doslova.
Protože i já jsem ho vždycky chtěla navštívit, ucítila jsem šanci. A byl to neskutečný zážitek. Procházeli jsme starobylými uličkami, v relativním klidu, tichu, dali jsme si oběd v restauraci u jezera, kam bychom se za normálních okolností asi dostali těžko. Koupili jsme dřevěnou hračku, kterou přímo před námi vyrobil místní pán, který má malé řezbářství, a samozřejmě jsme si taky udělali fotky na oné slavné vyhlídce. Udělali jsme jich asi dvacet, abych potom usoudila, že nejhezčí je ta, kde mi není vidět obličej.
Jediné, co připomínalo jeden milión turistů, kteří se tudy ročně proženou, byly všudy přítomné nápisy v angličtině, němčině a čínštině, které působily v prázdném městě až trochu komicky. I když svůj význam nepochybně měly. Na loďce u jezera bylo například velkými písmeny napsáno – toto je moje loď, opravdu ji používám, není to fotopoint ani veřejná atrakce!
Bude ještě chvíli trvat něž se do Hallstattu vrátí davy. Takže tohle je můj tip vám. Pokud budete mít možnost, až se trochu rozvolní opatření a Rakousko nás zase vpustí do země, jeďte se tam podívat. Stojí to za to. A možná, pokud se vše vrátí do starých kolejí, už takovou možnost mít nebudete.
